THAILAND - KOH SAMUI 2026

ČTVRTEK 05.09.2024 : Dnes je velký den a v kalendáři si zapisujeme zásadní událost: letenky jsou doma. Už přesně víme, kdy se vydáme na naši jarní cestu. Do odletu zbývá 131 dnů a čekání bude plné plánování i těšení se. Máme před sebou krásnou cestu: začínáme ve Vídni, krátce se nadechneme Pekingu a pak se ponoříme do thajské atmosféry. Velikonoce 2026 budou nezapomenutelné – a odpočítávání právě začalo. FOTOALBUM

UBYTOVÁNÍ - HOTELY : Klimatizace je základ: Nikdy, opravdu nikdy si neberte pokoj pouze s větrákem (Fan). Venkovní noční teploty kolem 30 °C a vysoká vlhkost by vám zařídily bezesné noci. Bookujte dopředu, ale s rozumem: My měli Bangkok i Koh Samui pořešené předem, což nám ušetřilo nervy. Zejména kolem thajského Nového roku (Songkran), kdy ceny všeho letí nahoru, se včasná rezervace sakra vyplatí.
Využívejte Revolut: Skvělý na placení i případné řešení jakýchkoliv problémů na cestách.
Thajsko znovu dokázalo, že je to ráj nejen pro peněženku, ale i pro milovníky netradičních zážitků. Ať už spíte v moderním městském hotelu, nebo v bungalovu v džungli, pokaždé to má své kouzlo!

KOH SAMUI : Aussieland Bungalows : Aussieland Bungalows se nachází v Lamai Beach a nabízí ubytování s terasou nebo balkonem, bezplatným Wi-Fi a TV s plochou obrazovkou, venkovní bazén a zahradu. Všechny ubytovací jednotky mají klimatizaci, vlastní koupelnu a kuchyňský kout s lednicí, mikrovlnnou troubou, varnou deskou a toustovačem. Některé ubytovací jednotky mají posezení a/nebo patio. Aussieland Bungalows nabízí venkovní gril. Mezi oblíbená zajímavá místa v okolí ubytování Aussieland Bungalows patří Pláž Lamai Beach, Grandfather's Grandmother's Rocks a Lamai Viewpoint. Mezinárodní letiště Samui leží 13 km od ubytování. BOOKING Aussieland Bungalows

BANGKOK : Khaosan Palace Hotel: je obklopený historickými památkami a zábavními podniky. Nabízí kvalitní ubytování za dobrou cenu, kabelovou TV s plochou obrazovkou, nepřetržitě otevřenou recepci, bazén na střeše a bezplatné Wi-Fi dostupné ve všech prostorách. Hotel Khaosan Palace se nachází 1,5 km od chrámu Wat Po, 5 km od trhu Pratunam a 36 km od mezinárodního letiště Suvarnabhumi. Stylové pokoje jsou moderně zařízené a mají příjemné osvětlení, bezpečnostní schránku a minibar. Ve vlastní koupelně je sprcha a toaletní potřeby. Recepce je otevřená 24 hodin denně a zajišťuje úschovu zavazadel. V hotelu najdete i směnárnu a přepážku s turistickými informacemi, kde si můžete zařídit denní výlety a prohlídky památek. Snídaně se podává od 7:00 do 11:00 v kavárně Kappu Kappu Coffee Shop, která je otevřená po celý den a servíruje občerstvení a pečivo. BOOKING Khaosan Palace

TRAVEL DIARY - NÁŠ DENÍK Z CEST : Kronika naší cesty, kde Ježíš vypadá jako Marley a krávy jezdí trajektem

Kapitola 1: Syndrom lednice a čínské mezipřistání : Všechno to začalo tím klasickým rituálem každého cestovatele. Je 5. dubna 2026, noc před odletem, a já stojím uprostřed kuchyně v Brně. V hlavě mi běží jediná myšlenka: „Určitě jsem nechal pas v lednici.“ Týdny plánování, ladění GoPro techniky a balení se smrskly do téhle finální paranoia. Ale ráno? Ráno už šlo všechno jako po másle.
Na letišti přišel první šok – váha. Můj kufr má 12,8 kg. Pro Air China jsem sice se svým limitem 23 kg v hluboké „podváze“, ale v duchu jsem si gratuloval. Lehčí kufr znamená míň pocení v thajském vlhku a hlavně nekonečný prostor pro suvenýry, které (jak jsem tehdy ještě netušil) nakonec uvíznou někde nad Mongolskem.
Náš Airbus A350-900 nás za devět hodin donesl do Pekingu. Přistáli jsme v úterý v 4:50 ráno. Peking nás přivítal ranním oparam a administrativním kolečkem s příletovými kartami. Měli jsme devět hodin stopover. Devět hodin na to, abychom se nadechli čínského vzduchu, ulovili autentickou snídani a zkusili pochopit rytmus města, které nikdy nespí, jen se občas ztratí v mraku smogu. Bylo to krátké, intenzivní a unavující, ale ta pravá jízda měla teprve začít.

Kapitola 2: Bangkok – Když vás masíruje bohyně (nebo terminátor) : dubna, 21:30. Právě jsme dorazili na hotel v Bangkoku. Cena? Směšných 350 Kč za osobu na noc. Za tu cenu jsem čekal postel a možná dveře, ale dostali jsme útočiště před tím šíleným horkem. Venku 36 °C ve stínu, v noci poctivých 30 °C. Vlhkost taková, že se vzduch dal krájet.
První kroky vedly (po nezbytném pivu Chang) na masáž. A tady začal můj největší kulturní šok. Představte si paní, která je sice o generaci starší, ale má sílu hydraulického lisu. Hodinu a půl mě kroutila do uzlů, o kterých jsem netušil, že jsou anatomicky možné. „Že dám svoji nohu až skoro k uchu, jsem nikdy ani nedoufal,“ zapsal jsem si pak do deníčku. Za 300 THB (asi 194 Kč) mě doslova rozebrala a zase složila. Pečlivě jsem si ty tahy zapisoval – Brno se má po mém návratu na co těšit, i když pochybuju, že budu mít tu její trpělivost.

Kapitola 3: VIP jízda s krávou : dubna přišlo kruté vystřízlivění. Chceme na Koh Samui. Letenky? 10 000 THB (přes 6 500 Kč). To je prostě masakr. Ale my jsme z Brna, my se nenecháme jen tak „oholit“. Padlo rozhodnutí: pojedeme jako místní. Noční přesun VIP busem do Surat Thani za 1 500 THB.
Čtrnáct hodin cesty. Představte si nekonečnou thajskou dálnici, klimatizaci puštěnou na „mrazák“ a... krávu. Ano, v autobuse s námi cestovala i jedna kráva. Thajsko v kostce. Abychom tu cestu přežili, nasadili jsme tajnou zbraň: spací medvídky. Ty thajské bylinné bonbóny jsou zázrak – po nich vám nevadí ani zima, ani kráva, a sny máte barevnější než thajskou vlajku. V 11:00 ráno 9. dubna jsme konečně stanuli na ostrově. Happy, zničení, ale na místě.

Kapitola 4: Samui – Umění, náboženství a Bobby : Na Koh Samui život nabral jiné obrátky. První na řadě bylo „Body Art“ – septum piercing do nosu za 800 Kč. Rychlá akce, trocha slz, ale vypadá to skvěle. Pak přišly narozeniny, pedikúra, relax na Lamai Beach a nákupy v Central Samui.
A pak se to stalo. Ta scéna v galerii, na kterou nikdy nezapomenu. Jdeme kolem krásného obchodu s obrazy. Koukneme dovnitř a tam visí ON. Já: „Kolik stojí tenhle obraz s Bobbym Marleym?“ Prodavač: „5 000 THB.“ Lolo: „Hele, tak si kup jinej, třeba tenhle vedle, ten je taky hezkej a je to ten samej pán!“ Já (v šoku): „Cože? Kdo je stejnej?“ Lolo: „No ten pán na tom obrázku, je mu hrozně podobnej.“ Já: „No to teda NENÍ! Tady ten první je Bobby Marley, má dredy a v hubě jointa. A tady ten druhej je Ježíš Kristus a nemá dredy, ale trnovou korunu!“ Lolo: „Ahá... když já tomu vašemu umění vůbec nerozumím.“ Smáli jsme se tomu až do večera u Changa. Bobby a Ježíš – na Samui je zjevně možné všechno.

Kapitola 5: Džungle, Buddové a noční monstrum : Dvanáctého dubna jsme vyrazili do vnitrozemí. Secret Buddha Garden (Magic Garden). Neuvěřitelné místo, které farmář Nim Thongsuk začal budovat v 77 letech. Sochy andělů, hudebníků a zvířat uprostřed džungle, všechno pokryté zeleným mechem. Cítíte tam ten klid a pokoru k času.
Ale noc? Noc byla jiná. Sedím ve dvě ráno u bazénu naší chajdaloupky. Všichni spí, ticho, jen já a moje pivo. Přemýšlím, jak by ten obraz s Bobbym (nebo Ježíšem?) vypadal u nás v Brně nad postelí. A najednou – ŠPLOUCH! Obrovský zvuk z bazénu. V tu chvíli mi v hlavě naskočil film Aligátor, který jsem viděl snad šestkrát na VHS. „To nebylo zvíře, to bylo něco velkýho,“ říkám si. Pobalil jsem svých pár švestek a v rámci zachování života jsem zdrhl do chatky. Pak jsem v pět ráno sledoval, jak kolem chatky běhá nahatý pán a druhý ho honí. Thajsko je prostě jeden velký surrealistický film.

Kapitola 6: Songkran – Největší mokrá párty světa : Třináctého dubna to vypuklo. Songkran. Thajský Nový rok. Název sice znamená „astrologický přechod“, ale v praxi to znamená, že vás každý, koho potkáte, polije kýblem vody. „Dneska jdeme stříkat!“ bylo naše heslo. Vyšli jsme na pláž a nedošli jsme suší ani deset metrů. Celý ostrov byl jedna velká vodní bitva. Voda symbolizuje očistu od smůly, a vzhledem k tomu, kolik jí na nás přistálo, musíme být teď ti nejčistší lidé ve střední Evropě. 32 °C ve stínu a vy jste permanentně mokří – nejlepší způsob, jak přežít thajský duben.

Kapitola 7: Chrámy a gurmánské porno : Další dny patřily duchovnu. Big Buddha – 12metrová zlatá socha, u které i ti největší ateisté zmlknou. A pak Wat Plai Laem, chrám na vodě s 18ramennou bohyní. Krmili jsme tam obří sumce v jezeře (10 bahtů za pytlík krmení z automatu) a užívali si tu neuvěřitelnou barevnost všeho kolem.
A jídlo? To byl samostatný příběh. Polévka Tom Yam – ta kyselo-pálivá symfonie. A pak ten oběd, co jsem si zapsal jako „naprostý porno v hubě“: krevetový a chobotnicový talíř, čerstvý, voňavý, dokonalý. Stihl jsem i návštěvu u berbera. Za 400 THB mě vyfénovali a udělali ze mě „nejkrásnějšího z celého internetu“. S novým účesem a plným břichem se to cestování hned lépe snášelo.

Kapitola 8: Útěk z ostrova a pavoučí svačinka : Loučení se Samui 17. dubna bylo dramatické. Letiště na ostrově je krásné, otevřené, v thajském stylu. Ale moje zavazadlo? Zase problém. Kvůli dvěma zapomenutým zapalovačům mě vyvolávali rozhlasem a já musel sedm minut před odletem sprintovat přes celé letiště. Stihli jsme to s odřenýma ušima.
Zpátky v Bangkoku jsme vletěli do víru Khao San Road. Je to legendární chaos. Batůžkáři z celého světa, hluk, neonové nápisy a pouliční jídlo. Tady jsem sebral odvahu a ochutnal pavouka. Výsledek? Chutná jako hodně křupavé brambůrky, jen ty nožičky vám trochu škrábou v krku, když je polykáte. Ale hej, zkusit se má všechno!
Navštívili jsme i Lumpini Park, kde místo kachen v jezeře plavou varani velcí jako krokodýli, a víkendový trh Chatuchak, kde koupíte všechno od starožitností až po exatická zvířata.

Kapitola 9: Vídeňské vystřízlivění: 21.dubna, 8:00 ráno. Přistáváme ve Vídni. Venku je zima, šedo a realita klepe na dveře. A aby toho nebylo málo, můj kufr, ten věrný společník s 12,8 kily, zůstal v Pekingu. „To se může stát jen mně,“ povzdechl jsem si u prázdného pásu.
Šli jsme do drogerie na letišti. Koupil jsem si zteky parfém Bugatti (v akci, aspoň nějaká radost) a nutné krmivo pro našeho kocourka , protože bez úplatku pro domácího mazlíčka by nás po tomhle výletu domů ani nepustili. Vyplnil jsem celní prohlášení, dostal protokol o ztrátě kufru a začal řešit pojistku .
Závěr? Utrácel jsem průměrně 1.300 Kč na den. Viděl jsem Ježíše v podobě Marleyho, utekl aligátorovi, dostal masáž od terminátora a snědl pavouka.
Mám o pět kilo víc, o jeden kufr míň, ale v hlavě vzpomínky, které mi žádná letecká společnost neztratí.